Protože nemám vmobilu nejspíš dost energie na 4 dny posílání. Budu tentokrát místo fotek posílat jen toto textové zpravodajství. A dojde-li přece jen i na fotky, nechte se překvapit.
Dlouhou cestou po zdržení v Zábřehu a čekání v
Otrokovicích, kde Myšinka uvedl motivaci tedy najímání
poručíka Gatesby ap Rogera Jonese, který se jako velitel CSS
Virginia účastnil střetnutí války severu proti jihu u
Hampton Roads, jsme konečně v půl dvanácté stanuli v
Jankovicích, nalezli jsme místo na nocleh, postavili
pařeniště a odebrali se spát.
Ráno jsme nejprve vyrazili na hřeben Chřibů na skalní útvar
Komínky. Odtud jsme šli k penzionu Bunč, kde jsme si koupili
oběd. Většinou polévku kyselicu.
Další cesta nás vedla na rozhlednu Brdo, po cestě jsme
viděli nedostavěný dálniční most z roku 1942. Pokochali
jsme se výhledy do kraje a zamířili na vrch Vlčák. Tam jsme
si v neúplném složení došli k nedaleké studánce a pak jsme
ušli poslední dnešní ú sek k velkému a malému
Buchlovskému kamenu.
Bohužel začalo pršet a tak jsme urychleně postavili
pařeniště a následně upekli buřty k večeři, což déšť
naštvalo, že přestal. Večer Myšinka ještě uvedl otázkovou
soutěž a šli jsme spát.
V neděli jsme se probudili do deště a mrholení. Zabalili
jsme si a v mlze odešli na hrad Buchlov. Tady jsme si dali čaj
v restauraci a vyrazili na prohlídku. Prohlídka byla zajímavá
leč náročná.
Žába navíc k bolení v krku dostala i teplotu a bylo jasné,
že bude muset jet s Prtětem večer domů. Anežčin kotník
také nevzbuzoval moc nadějí a počasí bylo nepříjemné. Po
prohlídce jsme se vypravili do hradní restaurace na oběd a
zahájili sestup do Buchlovic. Cesta nechutným bahnem dorazila
Anežčin kotník, takže se počet odjiždějících zvýil na
tři. Jelikož počasí nejevilo chuť k výraznému zlepšení,
rozhodli jsme se naakonec v Buchlovicích na náměstí výlet
předčasně ukončit. Ještě jsme narychlo prošli zámecký
park a pak už jsme odešli na kýžený autobus, jen Myšinka se
rozhodl na Moravě zůstat.
Jenže ten řídil pan Vopička a prohlásil, že nás vezme jen
šest, než jsme se stihli dohodnout, zavřel dveře a odjel.
Bylo jasné, že musíme jet přes Brno. jenže další autobus
byl plný až po střechu a další dva autobusy byly rovněž
silně nacpané, nicméně ze zoufalství jsme se tam nacpali a
přesvědčili oba řidiče a už jsme jeli do Brna. Zbytek cesty
byl jednoduchý. Student Agency nezklamala a tak jsme dorazili do
Prahy asi v deset večer.
O osudu Myšinky není nic známo, ale počasí za oknem mu moc velkou šanci nedává.